Ušní akupunktura

Ušní akupunktura má dvě formy - topografickou ušní akupunkturu a aurikuloterapii.

Topografická ušní akupunktura využívá k nalezení reflexních bodů topografických map ucha.  Konkrétní body jsou voleny na základě diagnostiky, konkrétního problému a reaktivity/citlivosti bodu. Tato metoda je velmi účinná zejména při řešení pohybových problémů, zvláště pak v kombinaci s akupunkturou tělovou.

Aurikuloterapie detekuje body na základě signálů vysílaných tělem. Přestože je tato metoda známá již několik tisíc let, západnímu světu ji zprostředkoval francouzský lékař Paul Nogier v roce 1952. Po dlouhém studiu dospěl Nogier k revoluční myšlence, že ušní boltec nese obraz  obráceného embrya. Dalším zásadním Nogiérovým mezníkem aurikuloterapie byl Nogiérův objev ACR (Auriculo-Cardiac Reflex), respektive VAS (Vascular Auricular Signal), neboli reakce pulsu na stimulaci reaktivního bodu.

Moderní aurikuloterapie se od ušní akupunktury zásadně liší, a to zejména v tom smyslu, že aurikuloterapie je založena zejména na principech konveční medicíny, zatímco ušní akupunktura vychází zejména z reflexologie.

V dnešní době existují velmi podrobné topografické mapy jak psů, tak i koní. Ve své praxi využívám ušní akupunkturu zejména při řešení pohybových problémů, a to jak k diagnostice, tak i léčbě (ve spojení s tělovou akupunkturou).